Mnoho lidí dává přednost roštovému topeništi, přitom tento způsob spalování má spoustu nevýhod, které si mnozí ani neuvědomují. Roštem proudí do topeniště nepředehřátý vzduch, který ji ochlazuje a snižuje splavací teplotu. Snižuje se tím účinnost topidla. Nepostradatelnou součástí roštového topeniště je popelník, který se musí velmi často vynášet. Pokud tak nečiníme pravidelně, popelník se přeplní a zamezí vzduchu, aby proudil přes rošt. Ten přestává být ochlazován proudícím vzduchem a dochází k jeho deformaci, pokroucení. Navíc dříví nepotřebujeme pro hoření rošt, jak je tomu u fosilních paliv.
Bezroštová topeniště byla vyvinuta na základě nových poznatků o spalování dřeva. Jak již bylo řečeno výše, dříví pro své hoření nepotřebuje rošt. U bezroštových topenišť dochází k lepšímu prohořívání dřevních plynů a vyšší učinnosti topidla. Toho je docíleno vypuštěním roštu z topeniště. Dno je podstatně hlubší, není třeba vynášet popel tak často (jednou za 3-4 týdny i déle). Což ocení především naše křehké polovičky. Navíc dojde k prohoření i toho nejmenšího uhlíku, který by propadl roštem do popelníku. Snižuje se tak dramaticky množství popela v topeništi. Předehřátý vzduch pro splování je přiváděn buď z interiéru nebo exteriéru přikládacími dvířky. Dvířka by měla mít oplach skla, aby zamezila usazovaní dehtu a popela na skle. Proudící vzduch zaroveň ochlazuje keramické sklo, aby nedošlo k jeho poškození.
Na fotografiích jsou vyobrazena přikládací dvířka (pohled z topeniště) s externím přívodem vzduchu a bezroštové topeniště (pohled shora).